Autorem odborného článku je externí redaktor Dag Jeger

Motto: „Virtus (lat.) je odvozeno od slova vir (muž) a původně znamenalo statečnost a mužnost. Později se význam rozšířil dvojím směrem a může znamenat buď jakoukoli ctnost (franc. vertu, angl. virtue apod.), nebo sílu či působivost. Ve druhém smyslu se slovo používalo hlavně ve starším lékařství a v alchymii. Téhož původu je i slovo virtuální (myšlený, zdánlivý), jež původně znamenalo působivý.“ Volně podle Wikipedie.

Připadám si jako moje nejmladší dítě, které na Karlově univerzitě studuje jazyky a pořád píše nějaké eseje. Na Facebooku pak laje na mateřštinu, anžto překlad slova „interviewee“ jako „dotazovaný“ jí připadá nemotorný. Esej, jak mi na můj dotaz prozradila, je literární odborně publicistický útvar středního či spíše kratšího rozsahu, spočívající v přemýšlení o faktech na určité téma a jejich hodnocení. Autor posuzuje problém v širokém kontextu, komentuje současnou situaci a naznačuje nové možnosti, klade otázky a společně s čtenářem na ně hledá odpověď. Tak jsem se vlastně dozvěděl, že to, co tady obvykle píšu, budou taky nejspíš eseje. Nuže, popišme situaci, položme otázky a nechme ostatní hledat odpovědi.

O výhodách virtualizace, je celkem jedno, budeme-li hovořit o řízených službách, outsourcingu nebo dnes nejvyšší a nejevangelizovanější formě, cloud computingu, bylo napsáno mnoho. Možná záměrně a možná z neznalosti se o virtualizaci hovoří ponejvíce pouze ze dvou úhlů pohledu: z hlediska přínosů a z hlediska rizik. Výsledkem samozřejmě musí být pozitivní sdělení prokazující, že výhody virtualizace výrazně převáží rizika, zejména bezpečnostní, která, neboť jsou také virtualizována, jsou vlastně skoro virtuální. Pro nevěřící Tomáše je vždycky po ruce ujištění, že ty nejkritičtější aplikace a data nemusí dávat z ruky, můžou si je ponechat pěkně doma pod duchnou, případě zašité ve slamníku vlastní serverovny. Takové chlácholení děcka sladkým leč ne příliš zdravým bonbónem. Když už si ponechám serverovnu, musím si ponechat alespoň část IT infrastruktury, ne-li celou, a o IT oddělení, kterému se do poslední chvíle všichni snaží nakukat, že se konečně bude moci věnovat své práci, nemluvě. Proč potom virtualizovat, ví jen pámbů a poskytovatel. Poslední chce většinou prodat službu a disponuje tudíž přesvědčivými argumenty. 

Leč píšeme esej, popsali jsme rámcově situaci a, abychom měli o čem přemýšlet, položme si pár otázek. O čem se asi na předních stránkách většiny časopisů, žurnálů, letáků, produktových listů a dalších masově masírovacích nástrojů nepíše? Je přechod organizace, ať už s dobře či špatně zvládaným ICT, z domácích prostor do virtuálních tak jednoduchá záležitost? Co s tím, co už jsme měli a dá se to použít? Jak přenést fungující či nefungující aplikace ze serverů střežených ICT povýšenými kerbery, skrývajícími se za hradbou tajemných pojmů, k nějakému neznámému poskytovateli, jehož datová centra jsou možná v Madridu, možná na Islandu, ale třeba i v Kuala Lumpúru? Kolik bude stát migrace, jak moc bude bolestná? Co s ICT oddělením? Nedávno jsme zavedli ITIL nebo nějaké jiné podivné slovo, stálo to nekulturní peníze a co s tím teď? A jak se vůbec řídí virtuální ICT? Dotkne se celá virtualizace a klaudování mé organizační struktury a jak moc? Koho budu muset propustit a koho přijmout? Koho přeškolit a co na to zaměstnanci? 

Otázek je, jak říkají bratři Slováci, neúrekom a, jak jsem již na začátku předeslal, nehodlám na ně odpovídat. Necítím se k tomu být ani povolán, ani kompetentním. To nechť činí ti, kteří virtualizaci nabízejí. Se vší zodpovědností a důsledky. 

Virtualizace je rozhodně jednou z velmi pravděpodobných budoucností poskytování informačních a komunikačních technologií. Pohlédneme-li ale na ni z velkého nadhledu, zjistíme, že její důsledky budou mnohem dalekosáhlejší, než si většina z nás dnes uvědomuje či připouští. Zásadně se změní především způsob využívání služeb, který postupně a jednoznačně směřuje ke snižování nákladů jednotlivce či organizace. Uživatelská zařízení se zjednoduší, zlevní a stanou masově dostupnými. Složitost a s ní i spotřeba zařízení a programového vybavení výrazně naopak naroste na straně poskytovatelů. Sem se zřejmě přesunou i IT pracovníci. Celková produkce a spotřeba přeci musejí být harmonicky sladěné a vždy vykazovat vzestupnou tendenci. Těžiště pokroku se nejspíš přenese z technických prostředků, hardware, do oblasti služeb, za něž se bude platit úměrně jejich využívání. Miliony pomalu kapajících kohoutků vytvářejí řeku a to je základní princip virtualizace. Vždyť klaud je vlastně takový veliký internetový supermarket. Každý si koupí co potřebuje a kolik potřebuje. Za víc neplatí a navíc je to levné. Ale už jste si někdy zkusili koupit v supermarketu jeden krajíček chleba a malý kousek másla na jeho namazání? Já několikrát, většinou neúspěšně. Ale, jinak nejsem „klaudoskeptik“.

Cloud computing | Virtualizace | Virtualizace sítí