Autorem odborného článku je externí redaktor Dag Jeger

Motto: „VoIP, také nazývaný IP telefon, označuje přenos hlasových signálů v reálném čase prostřednictvím internetového protokolu (IP) veřejným internetem nebo privátní datovou sítí.“ Joe Hallock, Evolution and Trends in Digital Media Technologies, University of Washington, 2004.

Bez ohledu na fakt, že počátek telefonování po internetu klade většina retrospektivců do poloviny devadesátých let minulého století, je všechno nové, jak říkával můj otec, dobře zapomenuté staré. Původ internetového telefonování spadá do roku 1973, tedy do doby, kdy jsem se prokousával druhým ročníkem vysoké školy. Trvalo nicméně více než dvacet let, než v únoru 1995 z původního experimentálního síťového hlasového protokolu navrženého pro síť ARPANET vyvinula izraelská firma VocalTec první masově nasazovaný počítačový program pro telefonování po síti nazvaný Internet Phone. V roce 1998 již tvořilo internetové telefonování ve Spojených státech 1 % všech telefonních hovorů. První uživatelé a protagonisté internetového telefonu, kteří se rekrutovali především z řad nadšenců a vizionářů, vytvářeli nová zařízení a softwarová řešení, jež umožňovala nejenom hlasovou komunikaci mezi počítači, ale také mezi počítači a telefony či přímo mezi telefonními přístroji. Nového segmentu trhu se samozřejmě chopili i výrobci síťových prvků a zařízení, vidouce nový, zřejmě perspektivní segment trhu. Cisco, 3COM, Lucent Technologies a mnozí další vyvíjejí a uvádějí na trh síťové prvky, které umožňují nejenom směrovat, ale také přepínat hlasový provoz. Do roku 2000 vrůstá podíl internetového hlasového provozu v USA na 3 %. Technologický vývoj v širokopásmových sítích, rozšiřování širokopásmových přenosových technologií zejména v sítích Ethernet rozvoji internetové telefonie výrazně napomáhá. Masové pronikání IP telefonie do oblasti telekomunikací nastává po roce 2004 s zavedením telefonních číslovacích plánů, které umožňovaly používat IP telefon stejným způsobem, jako klasické Bellovy přístroje. Telekomunikační operátoři zahrnují internetové volání do svých standardních služeb a dokonce na ně poskytují slevy. Není divu. Na rozdíl od klasických telekomunikačních služeb, které jsou poskytovány na základě přesných standardů, IP telefonie dosud ve smyslu služeb nebyla standardizována. Zatímco konvenční telefon musí dodržovat předepsané parametry, u počítačové sítě se jaksi předpokládá, že občas není rozumět a sem tam spadne. No je to prostě počítačová síť.

Spolu s technologiemi se vyvíjejí i přenosové protokoly. V roce 1996 publikuje ITU protokol H.323. Původně je určen pro poskytování videokonferenčních služeb v lokální počítačové síti, avšak velmi rychle je přizpůsoben i k poskytování hlasových služeb prostřednictvím nejrůznějších IP sítí včetně WAN a internetu. Postupně byl revidován, přičemž velký důraz byl kladen na zpětnou kompatibilitu jednotlivých verzí. Poslední verze pochází z roku 2009. V roce 1996 píšou Schulzrinne a Handley signalizační protokol SIP, který je mimo jiné v roce 2000 přijat 3GPP, skupinou, která se zabývala vývojem mobilní sítě třetí generace, jako signalizační protokol. SIP získal ohromnou podporu zejména u tvůrců otevřených systémů a odstartoval éru multimédií v internetu. Jako signalizační protokol definovaný IETF slouží k řízení hlasových a video komunikačních relací realizovaných prostřednictvím IP sítí, k vytváření, úpravám a ukončování dvoubodových i mnohobodových relací, řízení videokonferencí, distribuci multimediálních datových toků, k okamžitému předávání zpráv a informací o presenci, přenosu souborů ba dokonce i k realizaci online her. K dalším důležitým protokolům patří například MGCP, který slouží pro řízení mediálních bran v IP sítích, či RTP , jenž definuje standardizovaný formát paketu pro přenos hlasu a videa prostřednictvím IP sítí.

Na vývoji multimediálních IP přenosů se výrazně podílí i pravděpodobně neočekávaně rychlé zařazení mobilních telefonů a dalších mobilních zařízení mezi předměty běžného používání. Již v roce 1999 vizionáři fóra označovaného 3G.IP definují hlavní vlastnosti architektury IMS, IP Multimedia Subsystem, která se stává základním rámcem přenosové architektury pro doručování IP multimediálních služeb v rozvíjejících se mobilních sítích třetí generace. Standard IMS definuje obecnou architekturu pro poskytování VoIP a multimediálních služeb. Ačkoli byl původně uvažován jako vize rozšiřování mobilní telefonie za hranice GSM sítí, dnes podporuje celou řadu způsobů přístupu včetně GSM, WDDMA, CDMA 2000, přístup prostřednictvím širokopásmových kabelových sítí i bezdrátových sítí WLAN. Uživatelům poskytují služby založené na IMS možnost multimediální personalizované a řízené komunikace jak mezi osobami, tak mezi osobami a obsahem, v mnoha různých režimech (hlasovém, textovém, video) a jejich kombinacích.  Z hlediska operátora představuje IMS vyšší úroveň vrstvové architektury umožňující, aby společné služby a funkce bylo možné používat současně mnoha aplikacemi. Definuje rovněž interoperabilitu a roaming, poskytuje vlastníkům služeb možnost řízení, účtování a správu bezpečnosti. Architektura IMS je navržena tak, aby ji bylo možné integrovat s již existujícími hlasovými i datovými sítěmi a činí ji klíčovým stavebním kamenem pro konvergenci mobilních a pevných sítí.

IP telefonie | IP TV / video