| Komunikace všech typů, spojte se |
|
|
|
|
Autorem odborného článku je externí redaktor Dag Jeger Motto: „Tautologie, řec.: 1. vždy pravidelný výrok, formule; 2. definice kruhem, důkaz dokazovaným; 3. básnická figura spočívající v hromadění významů, vyjádření téže věci několika slovy (např. mladý hoch)“, Jiří Linhart a kol.: Slovník cizích slov pro nové století, Dialog, 2007.
Vraťme se nicméně k definici sjednocené komunikace, pokud vůbec nějaké existuje. Všeobecně přijatá a na můj vkus poněkud tautologická definice praví, že „sjednocené komunikace jsou komunikace integrované za účelem optimalizace business procesů“. Jeden by neřekl, že komunikace jsou opravdu komunikace. Připustíme-li, že zprofanované slovo komunikace označuje výměnu zpráv, i smlouva otevřená na chytrém telefonu je z hlediska přenosové sítě zpráva, v libovolném tvaru a mezi jakýmikoli dvěma subjekty a nikoli technologie, které výměnu zajišťují nebo zprostředkují, můžeme se s přihlédnutím k historickému exkursu pokusit definici interpretovat. Sjednocené komunikace podle ní integrují nezbytné a vhodné komunikační aktivity, probíhající jak v reálném čase, tak i časově nespojité, s obchodními procesy, vytvářejí konzistentní a jednotné uživatelské rozhraní napříč různými, rozmanitým způsobem propojenými zařízeními. Zahrnují nejenom výměnu zpráv mezi subjekty, ale také spolupráci komunikujících subjektů. Sjednocené komunikace umožňuje podnikům lépe organizovat a spravovat různé způsoby spolupráce mezi lidmi, zařízeními a aplikacemi, propojit firemní aplikace, zařízení a obchodní procesy s cílem zdokonalit podnikání a zlepšit jeho výsledky, dosáhnout vyšších příjmů, snížit náklady a zlepšit služby zákazníkům. Sjednocené komunikace jsou tedy řešením, je třeba mít vždy na zřeteli, že jde o řešení, nikoli o produkt, směřujícím ke zlepšení spolupráce. Způsoby realizace sjednocených komunikací mohou být velmi rozmanité a nemusí mít vždy s informačními a komunikačními technologiemi mnoho společného. Zahrnují i způsob řízení podniku, implementaci procesního řízení, standardů a v neposlední řadě i vlastní předmět podnikání, který do značné míry určuje použité technické i technologické zázemí i zaměstnaneckou strukturu, které forma sjednocených komunikací musí respektovat a odrážet. V každém případě platí několik opravdu důležitých pravidel. Především, sjednocená komunikace není produkt, nýbrž řešení, které musí vycházet z potřeb organizace, která je hodlá implementovat. Ne všechny organizace, podniky a firmy nutně potřebují využívat, natož integrovat, všechny druhy komunikací, které se dnes využívají. Mnohé z nich ani nevědí, jaké služby budou potřebovat třeba už v blízké budoucnosti. Velmi rychle se mění nejenom technologie, ale i způsoby komunikace a z hlediska jejich byť i krátkodobého vývoje je lze predikovat jen s velkou dávkou opatrnosti a s malou pravděpodobností. Je mi skoro šedesát a vím, o čem mluvím. Z druhé strany v současné době se běžně používá celá řada parciálních komunikačních systémů od různých výrobců, které jsou časem ověřené, fungují a nezřídka i vzájemně spolupracují. Často jsou dokonce tak rozšířeny, že zbavit se jich či přejít k používání jiného systému by mohlo být pro mnohé organizace sebevražedným počinem. Většina uživatelů naštěstí není a nebude ochotna už třeba jen z finančních důvodů „zahodit“ všechno, co používá, a skokem přejít „na něco nového“, byť marketinkem vychváleného. |



















