Autorem odborného článku je externí redaktor Dag Jeger

Motto: „Tautologie, řec.: 1. vždy pravidelný výrok, formule; 2. definice kruhem, důkaz dokazovaným; 3. básnická figura spočívající v hromadění významů, vyjádření téže věci několika slovy (např. mladý hoch)“, Jiří Linhart a kol.: Slovník cizích slov pro nové století, Dialog, 2007.

Unified communications, pro něž se kupodivu v češtině ujalo označení sjednocené komunikace, jsou spolu s  dalšími hlučnými pojmy snad nejčastěji opakovanými termíny z oblasti informačních a komunikačních technologií. Nicméně už po zběžném pohledu na výsledky vyhledávání příslušného slovního spojení a nejenom na českém na Internetu lze dojít k celkem přesvědčivému závěru, že mnozí informačně-technologičtí výrobci sem kladou skoro cokoli, co právě vyrábějí a prodávají. 
Myšlenky sjednocené komunikace mají svoje kořeny na počátku osmdesátých let minulého století. Jsou spojeny s  rozvojem digitálních způsobů přenosu informací, elektronické pošty a interaktivních hlasových systémů, které byly v době před nástupem mobilních telefonů a osobních počítačů považovány za jeden z velmi perspektivních způsobů přístupu mobilních pracovníků k podnikovým informacím. Vznikají nejrůznější systémy elektronické pošty. V devadesátých létech dochází k prolínání služeb a vlastností hlasové pošty, elektronické pošty, mobilních telefonů a kancelářských počítačů do jediného systému, který umožňoval bez ohledu na umístění uživatele a jím používané zařízení jednoduše, efektivně a dostatečně rychle komunikovat s kýmkoli i čímkoli. Osobní počítače kombinují předávání zpráv, především elektronickou a hlasovou poštu, do jediného rozhraní. Ta jsou ale postupně doplňována nástroji pro telefonování využívající jak klasických, tak i počítačových telefonních technologií, tzv. PC softphone klientů. Někdy v té době vzniká i pojem Unified Communications. Firmy si začínají uvědomovat, že nové, integrované způsoby komunikace mohou výrazně zjednodušit a především urychlit jejich podnikání. Rychlejší a především operativní univerzální předávání sdělení a práce s informacemi poskytují konkurenční výhodu a jsou v různých formách implementovány a využívány čím dále tím větším počtem subjektů. Rozsáhlé investice do stávajících telefonních ústředen a systémů elektronické pošty, k nimž byly v předchozích létech firmy a podniky doslova donuceny masívním marketinkem výrobců telekomunikačních zařízení, však brání širšímu nasazení sjednocených komunikací. Mnohem častěji zákazníci žádají nikoli nové a zcela špičkové systémy, ale vyžadují jejich postupnou integraci s již instalovanou infrastrukturou. Současně se rozvíjejí nové způsoby komunikace založené na počítačových sítích a Internetu, např. Instant Messaging. Jsou vybaveny novými vlastnostmi, mimo jiné přirozeně umožňují například informovat o přítomnosti uživatele a podle potřeby mu zasílat zprávy. Využití indikátorů přítomnosti k dalším účelům, například k inicializaci komunikační relace, bylo zcela přirozeným procesem. Výraznou úlohu sehrál i nebývalý rozvoj mobilního sektoru. Hlasové komunikace se výrazně přesunuly z pevných telefonních linek do mobilních sítí. Využití datových sítí, ať už celulárních nebo Wi-Fi, navíc přeměnilo mobilní uživatelská zařízení na plnohodnotná kancelářská a manažerská rozhraní a posunula je daleko za hranice pouhého mobilního emailu. Požadavky komunikace se projevily i na podnikových aplikacích, které jsou vybavovány prostředky pro univerzální komunikaci, vzdálený přístup k informacím a práci s nimi. Trh sjednocených komunikací neustále a rapidně roste nejenom co do obratů, ale také co do komunikačních možností.

Vraťme se nicméně k definici sjednocené komunikace, pokud vůbec nějaké existuje. Všeobecně přijatá a na můj vkus poněkud tautologická definice praví, že „sjednocené komunikace jsou komunikace integrované za účelem optimalizace business procesů“. Jeden by neřekl, že komunikace jsou opravdu komunikace. 

Připustíme-li, že zprofanované slovo komunikace označuje výměnu zpráv, i smlouva otevřená na chytrém telefonu je z hlediska přenosové sítě zpráva, v libovolném tvaru a mezi jakýmikoli dvěma subjekty a nikoli technologie, které výměnu zajišťují nebo zprostředkují, můžeme se s přihlédnutím k historickému exkursu pokusit definici interpretovat. Sjednocené komunikace podle ní integrují nezbytné a vhodné komunikační aktivity, probíhající jak v reálném čase, tak i časově nespojité, s obchodními procesy, vytvářejí konzistentní a jednotné uživatelské rozhraní napříč různými, rozmanitým způsobem propojenými zařízeními. Zahrnují nejenom výměnu zpráv mezi subjekty, ale také spolupráci komunikujících subjektů. Sjednocené komunikace umožňuje podnikům lépe organizovat a spravovat různé způsoby spolupráce mezi lidmi, zařízeními a aplikacemi, propojit firemní aplikace, zařízení a obchodní procesy s cílem zdokonalit podnikání a zlepšit jeho výsledky, dosáhnout vyšších příjmů, snížit náklady a zlepšit služby zákazníkům. Sjednocené komunikace jsou tedy řešením, je třeba mít vždy na zřeteli, že jde o řešení, nikoli o produkt, směřujícím ke zlepšení spolupráce. Způsoby realizace sjednocených komunikací mohou být velmi rozmanité a nemusí mít vždy s informačními a komunikačními technologiemi mnoho společného. Zahrnují i způsob řízení podniku, implementaci procesního řízení, standardů a v neposlední řadě i vlastní předmět podnikání, který do značné míry určuje použité technické i technologické zázemí i zaměstnaneckou strukturu, které forma sjednocených komunikací musí respektovat a odrážet. 

V každém případě platí několik opravdu důležitých pravidel. Především, sjednocená komunikace není produkt, nýbrž řešení, které musí vycházet z potřeb organizace, která je hodlá implementovat. Ne všechny organizace, podniky a firmy nutně potřebují využívat, natož integrovat, všechny druhy komunikací, které se dnes využívají. Mnohé z nich ani nevědí, jaké služby budou potřebovat třeba už v blízké budoucnosti. Velmi rychle se mění nejenom technologie, ale i způsoby komunikace a z hlediska jejich byť i krátkodobého vývoje je lze predikovat jen s velkou dávkou opatrnosti a s malou pravděpodobností. Je mi skoro šedesát a vím, o čem mluvím. Z druhé strany v současné době se běžně používá celá řada parciálních komunikačních systémů od různých výrobců, které jsou časem ověřené, fungují a nezřídka i vzájemně spolupracují. Často jsou dokonce tak rozšířeny, že zbavit se jich či přejít k používání jiného systému by mohlo být pro mnohé organizace sebevražedným počinem. Většina uživatelů naštěstí není a nebude ochotna už třeba jen z finančních důvodů „zahodit“ všechno, co používá, a skokem přejít „na něco nového“, byť marketinkem vychváleného.

Unified Communications